Jama a nijama

Pataňdžaliho osmidílná stezka jógy

Historie jógy je z velké části jedna velká neznámá, s jistotou se nedá tvrdit skoro nic. Jméno, které ovšem v józe skloňujeme velmi často je Pataňdžali. Pataňdžali je považován za zakladatele jógy, i když je zřejmé, že jóga existovala již mnoho let před ním. Byl ovšem první, kdo sepsal a zaznamenal systém jógy zvaný Jógasútry. Jógasútry jsou souhrnem principů jógy, zaměřených především na koncentraci. Dnes se považují za jeden z nejdůležitějších textů, ale ne vždy tomu tak bylo. Popularity na západě se jim začalo dostávat až po druhé polovině 19.st. díky Svámímu Vivékánandovi.

Číst Jógasútry ovšem není jen tak, doslovné překlady si vyžadují patřičné komentáře, jelikož jejich význam by nemusel být vždy vyložen správně. My se v tomto článku zaměříme na první dva stupně Pataňdžaliho osmidílné stezky jógy, jenž je součástí právě spisu Jógasúter.

Osm stupňů jógy

Než přejdeme k hlavnímu tématu, pojďme si vyjmenovat těchto osm stupňů jógy, které by měl každý jogín zvládnout.

Jedná se o:

• jama (principy, co bychom dělat neměli)
• nijama (principy, které bychom dělat měli)
• ásana (pozice)
• pránájáma (dech)
• pratjáhára (stažení pozornosti dovnitř)
• dháraná (koncentrace na určitou věc)
• dhjána (meditace)
• samádhi (stav jednoty)

Jama

Prvním stupněm osmidílné stezky je jama. Celkově se jama skládá z 5 principů (někdy označovaných jako zákazy), kterých by se jogín měl vyvarovat. Mezi tyto principy řadíme ahimsá, satja, astéja, brahmačárja a aparigraha. Co se ale skrývá pod těmito sanskrtskými názvy?

Ahimsá = nenásilí

První princip, který by každý jogín měl dodržovat, je princip nenásilí. Násilí zde ovšem není myšleno pouze to fyzické vůči ostatním osobám a tvorům, ale zároveň také násilí páchané na nás samotných.

V jógové praxi by se dalo mluvit o přílišném přemáhání se, nucení se do pozic, ve kterých nám není dobře, kritizování se a porovnávání se s ostatními. Tento princip nás učí být laskavý ke svému okolí a k sobě samému, učí nás sebelásce a postupně k lásce ke všemu živému i neživému.

Satja = pravdivost

Druhý princip se týká pravdy. Být v pravdě a žít v pravdě, totiž není zdaleka tak lehké, jako by se mohlo zdát. Opět je nutné se nejprve podívat dovnitř a říct si, jestli sám sobě nelžu, jestli se znám, jestli opravdu žiju upřímně a v pravdě sám se sebou. A až poté, co si upřímně zodpovím všechny své strasti a slasti a přijmu sám sebe, je možné být zcela pravdivý i ke svému okolí.

Pokud bychom tento princip opět stáhly na jógovou praxi, dalo by se mluvit o vymlouvání se, proč zrovna dnes nemám čas nebo třeba o vnímání jógy, jako prostředek k lepší postavě.

Astéja = nekradení

Krást se nemá - to je všem jasné, tento princip ovšem jde o něco hlouběji než je ukradená čokoláda v supermarketu či ukradený nápad.

Astéja v sobě skrývá i okrádání sami sebe o čas, energii, prostor. Každý den bychom mohli trávit plnohodnotně a vyplnit jej aktivitami, které jsou prospěšné jak pro naše tělo, tak i pro naši mysl, ale o kolika dnech toto můžeme 100% tvrdit?

Lenost a i dnešní svět plný distrakcí nás často svede na scestí, kde svůj čas ztrácíme nad nepodstatnými činnostmi či myšlenkami. Okrádáme sami sebe o možnost se vzdělávat či posouvat dál.

Aparigraha = nelpění

Ve světě konzumismu je těžké nesklouznout k hrabivosti a lpění na materiálních věcech, právě o tom aparigraha je.

Jogín může vlastnit věci, ale neměl by k nim cítit onu připoutanost. Lpění na čemkoliv i na myšlenkách, způsobuje stres o jejich ztrátu a tento stres je úplně zbytečný.

Naopak i pokud bychom se rozhodli žít v naprosté askezi, mohli bychom pociťovat stres z nedodržení všech pravidel. Je důležité udržet si jakýsi mentální odstup a klid ve všem, co děláme, cítíme či vlastníme.

Brahmačarja = zdrženlivost

Mohlo by se zdát, že zdrženlivostí se myslí absolutní sexuální askeze, není to ovšem pravda. Zdrženlivost úzce souvisí s principy tantry a tedy s využíváním a zacházením s naší sexuální energií, která je považována za tu nejsilnější energii, kterou oplýváme.

Nejde o zadržení sexuální energie, ale spíše o její kontrolu a uvážlivost, jak s ní naložit a jak ji nejlépe využít ke svému prospěchu.

Nijama

Druhý stupeň Pataňdžaliho osmidílné stezky jógy je nijama, což je opět souhrn pěti principů. Zatímco jama je souhrn principů, kterých bychom se měli vyvarovat, nijama je spíše soubor principů, které bychom do svého života měli zahrnout. Řadí se sem sauča, santóša, tapas, svádhjája, isvarapranidhana. Pojďme si je představit.

Sauča = čistota

Čistota by měla být součástí péče o sebe a své okolí. Sauča by se dala rozdělit do několika úrovní. Na úrovni fyzické se bavíme o čistotě svého těla a to jak zevnějšku, tak i zevnitř. Můžeme se zde bavit o stravě, očistných technikách nebo třeba používání hygienických produktů.

Na úrovni psychické se pak zaměřujeme na čistotu našich myšlenek, jakési třídění negativního či dokonce toxického přemýšlení nad zbytečnostmi.

Poslední úrovní by pak mohla být čistota našeho okolí, ať už to v našich očích znamená cokoliv.

Santóša = spokojenost

Být spokojen je umění žít šťastně. Spokojenost je spojena s přijetím, s přijetím svého života, sebe samotných a všeho, co se děje mně a kolem mně.

V momentě kdy přijímám svět kolem sebe a sám sebe, nemám potřebu nic měnit a do ničeho zasahovat, pak mohu nacházet onen klid a pocit spokojenosti. Jedná se v podstatě o víru, že vše je tak, jak má být.

Mimo to je také název cestovní kanceláře, se kterou s námi můžete navštěvovat nejrůznější tuzemské a zahraniční pobyty.

Tapas = sebekázeň

Ukáznit sám sebe je často jedna z nejtěžších disciplín. Dokázat v sobě vyvolat touhu praktikovat jógu a setrvat v ní pravidelně, může být výzva. Proto sebekázeň patří do zásad jogína. Neměli bychom nechat strhnout naší pozornost lákadly, které na nás číhají na každém kroku, ale měli bychom si být vědomi toho, kam směřujeme a jít si naší cestou.

Svádhjája = studium

Žádný učený z nebe nespadl, proto i studium je pro jogína podstatnou součástí života. Nejde ovšem pouze o studium filozofie a starých spisů, jedná se o celkové sebepoznávání a neustálý osobní rozvoj, ke kterému přispívá především praxe.

Jóga je cesta za poznáním a jelikož vše začíná nejprve uvnitř nás, je třeba sebepoznání věnovat dostatek pozornosti. Nikdy nemohu pochopit svět, pokud nechápu sám sebe.

Isvarapranidhana = přijetí vyššího principu

Isvara je v překladu označení božstva, něčeho vyššího a pranidhana znamená oddanost, přijetí, akceptování. Proto doslovně by se tato nijama mohla označit jako přijetí božstva/něčeho vyššího.

Jde o přijetí, že existuje něco nad námi, ať už to je bůh, tak jak ho vykládají světová náboženství nebo se jedná o energii, Vesmír, či cokoliv jiného, co v nás rezonuje. Jde především o smysl přijetí a odevzdání se této realitě.

Závěrem

Vyjmenovali jsme si tzv.jogínské desatero, kterým by se každý jogín měl řídit. Mohlo by se zdát, že některé principy se navzájem prolínají a jejich výklad se propojuje. Je to pravda, vše se vším souvisí, proto je důležité vnímat jógu jako celek. Nelze cvičit pouze ásany a mluvit o józe, stejně jako nejde ležet ve filozofických knihách bez osobní praxe.

Jógu je potřeba především žít.