Mami s mimi

Máte doma malé miminko a myslíte si, že vaše praxe jógy se nyní musí omezit na cvičení po večerech, až se vrátí domů partner a na chvilku pohlídá? Že pro vaše malé štěstí není na józe místo? Omyl- Přijďte se k nám na Vinohrady protáhnout i s miminkem!

Samozřejmě že vaše miminko bude asi těžko provádět klasické jógové ásany, i když co si budeme namlouvat, mnohé z nich zvládne možná lépe než vy i po mnoha letech praxe:-)

O co tedy vlastně na lekcích jde a jak cvičení probíhá jsme se zeptali Radhy Třešňákové, která vede pravidelně tyto hodiny v Domě jógy na Vinohradech

Sdílení a setkávání

"Na cvičení jógy s miminky jde víc o setkávání a spolusdílení, než o fyzickou zátěž, i když maminky se i zde příjemně protáhnou, což je pro přetěžovaná záda žen v tomto období také velmi důležité," vysvětluje úvodem Radha. " Maminky na mateřské dovolené se také často zmiňují o tom, jak je pro ně nesnadné být se svým dítětem či dětmi tolik hodin sama. Já jsem v minulém století prožívala totéž, a tak úplně chápu jejich pocity" dodává Radha s nikdy nemizejícím úsměvem.

Doba, kdy lidé žili v přirozených komunitách - ženy různého věku spolu byly a komunikovaly a v péči o dítě mohla zaskočit ta nebo jiná dívka-sestra-matka-babička - je pro náš západní svět dávno pryč. Jsou rodiny, v nichž tato pospolitost více či méně nějak funguje, ale současně je hodně mladých rodin s dětmi, které prostě žijí daleko od svých nejbližších. Takže úplně přirozeně mladé maminky s dětmi hledají skupiny, kde se bude dělat něco smysluplného, a kde je možné si popovídat a chvíli spočinout.

Jógu pro mami s mimi vnímám jako jednu z možností takovýchto SETKÁVÁNÍ.

A jak takové setkávání probíhá?

To se nedá nikdy dopředu říci. Co miminko a maminka, to jedinečné bytosti v momentální fyzické a psychické kondici. Pojítkem setkání je však vždy jóga. Pro maminky jako možnost bezpečně a s citem protáhnout a prodýchnout své tělo i mysl, na chvíli se zastavit, sdílet s ostatními ženami své zkušenosti i pochybnosti a současně hrát si se svými dětmi, inspirovat se jednoduchou masáží a pro miminka "cviky" za doprovodu řady dětských říkanek, písniček i jednoduchých tanečků u maminky v náručí.

Masáže miminek

Masáže miminek jsou opravdu krásnou a hlubokou praxí. Já jsem se je před deseti lety naučila u dvou nádherných žen na kurzu dotekové terapie. U dětské psycholožky PhDr. Hany Auerové a speciální pedagožky Mgr. Blaženy Valouchové. Byla jim předána během stáže v Dánsku a dostaly svolení ji učit. Doteková terapie spojuje prvky švédské aktivizační a indické regenerační masáže. U nás je v širokém povědomí známá díky Janě Hašplové, autorce knihy Masáže dětí a kojenců.

Je možné s miminky "cvičit"?

Jde o velmi přirozený a příjemný pohyb, maminky se nemusí ničeho obávat. Co se týká "cvičení" miminek - v tomto směru pro mne bylo důležité setkání s další nádhernou zralou ženou, americkou terapeutkou, učitelkou jógy a tance Ellynne Skove. Měla jsem možnost zúčastnit se jejího výcviku lektorů v oblasti vývojových pohybů kojenců a jógy pro miminka v Praze. Ellynne působí v Mateřském centru v Brooklynu, kde vede skupinové lekce pro maminky a miminka, poskytuje individuální konzultace a terapie.

Sama jsem se svými syny, když byli malí, protancovala, procvičila a prozpívala spoustu našeho společného času. (Faktem je, že někdy kolem pěti let to začali kluci sabotovat:)

Pro mne byl, a stále je, tanec ve smyslu tvůrčího prožitku nikoli jevištního výkonu i jóga jako cesta sebepoznání a pochopení souvislostí, nasměrování k Tomu, Co tu vždy bylo, přesahuje nás a po čem naše duše touží, jednoduše součástí života.

Jóga pro mami s mimi se koná v příjemných, tichých a prosvětlených prostorách Domu jógy na Vinohradech, pod starým platanem, na samém úpatí Vinohrad každý čtvrtek od 15.45 do 16.45 (nejdříve od ukončeného šestinedělí do deseti měsíců)

Autor fotografií Martin Třešňák jn.

Lektorka Radha Třešňáková o sobě:

"Má cesta k sobě vede přes jógu a tanec"

Má cesta k joze vedla přes tanec a tanec je stále součástí mé jógy i mého života.

K tanci jsem se dostala v dětství zcela prozaicky. Jako dítě jsem často zakopávala a padala, měla rozbitá kolena a díry v punčocháčích. A tak mě rodiče dali do baletu. Nejhezčí z celého baletu byla moje babička, která mě tam vodila a vyzvedávala. Byly jsme spolu, já jsem cestou domů žvýkala čerstvý rohlík a bylo nám hezky.

O pár let později jsme se přestěhovali do Prahy a spolužačka ze základky mě vzala na tancování k Evě Blažíčkové (tenkrát vedla Studio komorního tance, dnes Duncan konzervatoř) - a to byl rozlet. To, co cítím, mohu vyjádřit pohybem. Výrazový tanec mne přivedl na několik let k práci dobrovolníka v internátu pro slabozraké děti a k napsání diplomky Vliv tvůrčí pohybové aktivity na rozvoj dětské osobnosti. S malinkými prvňáky, kteří měli vadu zraku (a tehdy se to řešilo tak, že se museli od rodin přeštěhovat do týdenního internátu nebo se rodina musela přestěhovat do Prahy) jsme měli každý týden jednu hodinu "tancování". A jelikož jsem studovala sociologii, tak mě fascinovala práce se skupinou: respekt jednoho vůči druhému, výměna rolí, proměna energie, zažití vzájemné radosti pramenící z tvořivosti, atd. Děti byly úžasné, nějaká dobrá duše - další dobrovolník - nám k tomu vždy hrál(a) na piáno.

K tanci se přirozeně přidal i zájem o jógu. Někdy v pětadvaceti jsem začala chodit k Máše Svobodové do narvané tělocvičny na Smíchově. Tělo bylo pohyblivé, rozcvičené, takže vše bylo snadné, pro mne málo dynamické. Tenkrát jsem byla schopná vnímat jógu jen jako výkon. O tom, že to není jen o tom "zacvičit" co nejlépe, nejvýše, či nejníže - to jsem postupně začínala tušit o dalších deset let později. Do mého života, vlastně do života celé naší rodiny (byli jsme totiž na jógovém soustředění na Šumavě všichni) doslova vtancovala PhDr. Milada Bartoňová. Velká a vzácná osobnost české jógy. Jógu měla možnost studovat také na stáži v Indii v ášramu svámího Satjánandy. Všichni jí říkali Miládka. Byla spoluautorkou známé knihy Jóga od staré Indie k dnešku - to byl za minulého režimu žlutý maják v rozbouřeném moři. Nádherná je její sbírka básní Sebekřísení. Když jsme ji poznali, měla přes osmdesát let. Prožili jsme spolu neuvěřitelné chvíle následujících devět let než odešla z toho světa. Byly to lekce jógy (kam jsme chodili s manželem) v Korunní ulici, letní soustředění na Šumavě pro celé rodiny, víkendové pobyty a také mnoho návštěv u ní doma. Jezdili jsme s mužem k Miládce do malého panelového bytu na sídlišti Řepy jako do oázy. Bylo tam ticho a čas se zastavil. Něco jsme společně pojedli, někdy se šli projít, jindy zpívali, něco si přečetli. Moc rádi jsme dřímali v křeslech a mlčeli. Někdy jsme se snažili Miládce pomoci s úklidem a to nám vždycky řekla :"zrovna jsem z toho slezla". Takže alespoň v rámci milých a úsměvných lstí jsme se snažili něco uklidit. Ať jsme s Miladou zažívali cokoli - byla za tím vším její láska a naprosté přijetí nás dvou hledačů. Dostávali jsme tam něco podstatného pro své životy - pokrm nejen pro tělo, ale zejména hladovou, hledající duši. Miládka nás s neuvěřitelnou trpělivostí, pomalinku vedla do nitra, do vlastního ticha, k pravdě ukryté v hlubině každého z nás.