Těhotenství = konec cvičení? Nikoli!

Když už se o těhotenství něco málo dozví a zjistí, že by vlastně něco dělat vůbec neměly, tak zpomalí a vyhledávají cvičení zaměřené pro těhotné. Ke konci těhotenství pochopí, že nejdůležitější je umět relaxovat. Obecné rady se shodují jen v té poslední fázi, tedy zkuste se zabývat sama sebou, naučte se odpočívat a zkuste se o své radosti i strasti dělit se svými blízkými. Své zvyky neměňte, jen je trochu přizpůsobte svým aktuálním možnostem.

Jsme –li zvyklé cvičit každé ráno Pozdrav Slunci a nějakou sestavu k tomu, nemusíme se toho vzdát, jen ji trochu přizpůsobit: Dbát na možné kolísání tlaku a například přizpůsobit mu přechody zezdola dolů. Pozici prkna vyměnit za kočku a místo kliku s kobrou zařadit relaxující dítě. S tím vším nám ale jistě rád pomůže zkušený lektor. Tedy otevře nové a bezpečné možnosti cvičení.

Je pár věcí, na které bychom během těhotenství neměly zapomínat. Ruce, prsní svaly, záda a pánevní dno. To jsou svaly, které můžeme posilovat bez omezení. S bříškem opatrně. Neměly bychom ho příliš protahovat ani stlačovat. To znamená, že bojovníkovi / virabhadrasana/ 1 a 3 se vyhneme. Nebo si pomůžeme tím, že položíme koleno zadní nohy na zem, bříško se pak nenapíná. Také bychom se měly vyhýbat rotacím, které břicho stlačují a v žádném případě necvičit v leže na břiše.

Určitě nám bude dělat dobře spíše opakování pohybů, než dlouhé výdrže. A to je v pořádku. Předejdeme tím zbytečnému motání nohy a zesláblých pocitů.

Ony svaly pánevního dna jsou však těmi svaly, které nám mohou velice pomoci v den D. Kromě toho, že je umíme aktivovat, měly bychom pracovat na tom, abychom je uměly i uvolnit. A to se zdá být obdobnou makačkou . Pro mnohé novinkou. A co víc? Jejich pružnost můžete cvičit kdekoliv. Opravdu nikdo to na Vás nepozná.

A právě tato doba je také tou nejvhodnější pro objevování pomůcek. Od židle a velkého míče počínaje až po overbally, gumy a obyčejné polštáře konče. Zpočátku je třeba potřebovat nebudeme. S rostoucím bříškem však pochopíme jejich nezbytnost.

Tedy: Poslouchejme své tělo a dopřejme mu to, o co žádá.

Těhotenské střípky jedné prvorodičky

„ Od jisté doby mi všichni sahají na břicho. Ti chápavější jen koukají, ale to stačí. Vždyť zatím není nic vidět ! A já taky jen tak nikomu na břicho nesahám. A že se mi změnil obličej? Blbost! Maximálně se mi , ehm, vyplnil…., ale to neslyším právě ráda! Pokud mě chtějí potěšit, tak mi to říkat nemají. Nejraději mám ty, kteří mi říkají , že budu hezká maminka a že mi to sluší. Tak. To jsou v současnosti moji největší přátelé. Přesně tak se budu chovat , až se zase jednou ocitnu na druhé straně.

Kraví pohled se tomu prý říká. Tak se pohlíží na svět těhotné. No něco na tom možná bude. Jiskra v očích je jaksi zdvojená. Žena v požehnaném stavu svět vnímá, ale možná více vnímá své nitro. Mona Lisa prý, když ji Leonardo da Vinci maloval, čekala miminko. Její pohled fascinuje. Je v něm spokojenost, útěcha, ale i rebelie a tajemství, což zní rozhodně lépe, než kraví pohled. Nicméně něco na tom asi bude. Malíři si za své modelky prý volili právě ženy s bříškem. Možná proto má většina dam zachycených na obrazech baculatou tvář.

Rady, otázky, srovnávání, vyptávání, to doprovází každou těhotnou. Zajímavé je, že to člověk rád poslouchá jen od někoho. Od jiného to bere jako urážku vlastní osoby, vlastně vlastních dvou osob a v duchu osočuje svou „rádkyni“ z povyšování. Jenže skoro každá dobrá rada se jednou hodí. A v onom duchu se hromadí omluvy a předstírání, že jsem to tehdy vlastně tak nemyslela a děkování sama sobě, že jsem to nevyslovila nahlas.

Existují ale i maminky, které své názory nevnucují a sdělí jen na zeptání. Toho si cením a pokud se chci některých na něco zeptat, vybírám si právě je.“

Pokračování... bude.

Autor: Karolína Chudobová